Deník nymfomanky: Erotika není pornografie
Na Deník nymfomanky, který do českých kin vstoupil v lednu, bylo od počátku nahlíženo jako na dílo, jehož primární přívlastek je spjat se slovem pobuřující. Vždyť již samotný název lze bezesporu chápat jako kontroverzní. Přidejme k tomu ještě skutečnost, že je snímek přístupný až od osmnácti let. Nejsou toto důvody, proč do kina, nejste-li puritán, zamířit a vytvořit si svůj vlastní názor na dílo, které je považováno za pornografické?
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Drama, Recenze
Motto: „Láska tělesná se obejde bez úcty. Lásku založenou na úctě nelze snížit na pouhý požitek.“
Ústřední postavou příběhu je Val (Belén Fabra). Mladá, nesmírně atraktivní žena, úspěšná manažerka, která si na radu své babičky (Geraldine Chaplin) začíná vést deník. V něm dochází k odkrývání těch nejniternějších detailů jejího milostného či spíše sexuálního života. Sexualita však není, navzdory množství smyslně dráždivých scén (úvodní sekvence), ve snímku tím prvořadým. Spíše předchází aspektům mnohem závažnějším, které vedou k odhalení niterných stránek ženské duše utápějící se v samotě. Samota hlavní hrdinku provází od chvíle, kdy se stala ženou – kdy na studených dlaždičkách v koupelně, za zvuků spláchnutí záchodu, přišla o panenství. Ukojení chtíče pro ni představuje pouze uspokojení jednoho z pudů. Není nic víc, nic míň. Tím méně východiskem z pocitu izolovanosti. Z té není schopen ji vyvést ani její přítel. Obklopena majetkem, v područí despotického, chorobně žárlivého partnera, pro něhož je Val pouze krásným tělem masírujícím jeho chabé ego. Záchvaty zuřivosti střídají láskyplné prosby o odpuštění. Vše však klouže jakoby po povrchu. Navzdory tomu, že bychom na tyto scény mohli pohlížet z hlediska psychologie, výraznější psychologický aspekt jim schází. Vše zůstává pouze v rovině náznaků, z níž se snímek není schopen vymanit ani díky kameře (Javier G. Salmones), jejíž hranice přechází ze sféry objektivního pohledu do linie subjektivní.
Deník nymfomanky je snímkem s náznaky psychologického přesahu, především ale filmem smyslných erotických scén a krásných těl. Nelze jej primárně chápat jako dílo provokující či pobuřující – snad pouze puritány. Pro ně se ovšem může stát zdrojem inspirace, jak ozvláštnit svůj sexuální život.
Deník nymfomanky (Diario de una ninfómana)
Drama
Španělsko 2008, 95 min
Režie: Christian Molina
Scénář: Cuca Canals, Valérie Tasso
Kamera: Javier G. Salmones
Hudba: Roque Baños
Hrají: Belén Fabra, Geraldine Chaplin, Ángela Molina, Leonardo Sbaraglia
Facebook
Jaggni to!
del.icio.usČtěte dále
Peter Greenaway otevírá brány Rembrandtovy doby
Podzimní trháky: Naštvaný Bond, Madagaskar 2 a španělský Woody Allen
Oko dravce, svižný výlet na hranici uvěřitelného
Juno: Hollywoodský lék na podzimní deprese s Oscarem za scénář
Nadine: Kariéra kontra mateřství
Marc Forster: Od Plesu příšer k nejnovější bondovce Quantum of Solace
Hlídač č. 47: Renč láká na první remake české kinematografie
Králova přízeň: Drama o ctižádosti, vášních a intrikách
Quantum of Solace, adrenalin s nádechem poetiky
Komentáře
Nejsou vloženy žádné komentáře
