
Happy-Go-Lucky: Podivné sólo pro Sally Hawkinsovou
Pokud se chystáte jít na Happy-Go-Lucky jako na další zajímavou britskou komedii, tak zadržte. Nejnovější snímek britského režiséra a scenáristy Mikea Leigha, stvořitele Very Drake - Ženy dvou tváří, má totiž ke klasickému komediálnímu žánru na první pohled blízko, brzy vás však přesvědčí, že tak docela komedií není.




| Autor: Jakub Ehrenberger | 12.4.2009 | přečteno 466x | komentáře (0)
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Drama, Komedie, Recenze
Pokud by se kvalita režiséra měřila podle proměněných i neproměněných nominací na nejrůznější filmařská ocenění, pak by Mike Leigh patřil mezi britskou špičku. Jen na Oscara byl nominován šestkrát, odnesl si několik sošek z britských výročních ocenění a někde doma má i Zlatou palmu z Cannes. To vše v podstatě za snímky z předchozích dvanácti let, mezi něž kromě již zmiňované Very Drake patří i Tajnosti a lži či Páté přes deváté. Očím kritiků však neuteklo ani jeho nové drama Happy-Go-Lucky, které svému režisérovi a scenáristovi v jedné osobě přineslo další neproměněnou oscarovou nominaci – za scénář. O čem a především o kom snímek je?
Poppy (Sally Hawkins) je třicetiletá učitelka na základní škole, kterou nic nepřipraví o dobrou náladu, dokonce ani krádež jejího kola. Žije v malém bytě společně se svou dlouholetou kamarádkou Zoe (Alexis Zegerman), také učitelkou, a nic si nedělá z toho, že už jí tikají biologické hodiny a že podle měřítek už je v podstatě starou pannou. Sympatických chlapíků se však stejně v Poppyině blízkosti vyskytuje asi tolik, že by je na prstech jedné ruky spočítal i bezprstý, a tak Poppy raději tráví volný čas s kamarádkami u sklenky nebo obyčejným skákáním na trampolíně. Každý den se pak snaží ve svém okolí šířit štěstí a dobrou náladu.
Chod hrdinčina života však výrazně pozmění právě ztráta kola. Poppy se totiž rozhodne, že místo koupě nového bicyklu se raději naučí řídit auto. Přihlásí se tedy do autoškoly a následující sobotu už sedí na sedadle vedle trochu upjatého instruktora Scotta (Eddie Marsan). Tady začíná boj mezi zodpovědností při řízení, kterou se snaží Poppy vštípit často nervózní a podivínský Scott, a hrdinčiným vlastním nespoutaným a někdy až příliš dětinským chováním.
Lekce řízení však nejsou jedinou náplní Poppyina života, a tak ji souběžně sledujeme hned v několika dalších životních situacích. Na popud kolegyně začne Poppy navštěvovat hodiny flamenca, které, jak se záhy ukáže, vede psychicky nevyrovnaná španělská lektorka (Karina Fernandez), co se ještě nepřenesla přes nevěru svého partnera. Na návštěvě u těhotné sestry Helen zase musí čelit poznámkám o svém nedospělém chování a v neposlední řadě řeší potíže s jedním chlapcem ve své třídě. Ačkoliv její okolí je často proti ní, Poppy se mermomocí snaží udržet si své malé osobní štěstí.
Právě motiv štěstí se stal hlavní tematickou nití snímku, která sešívá dohromady většinu scén a udává tak celému příběhu určitý směr. Nedá se však říct, že by samotný film vykazoval nějaký výraznější děj. Jednotlivé více či méně epizodní črty z Poppyina života míří od ničeho k ničemu a jejich jediným účelem je demonstrovat hrdinčin nekonečný optimismus ruku v ruce s ignorováním dospělého chování. Zejména při scénách s lektorem autoškoly Scottem přichází na přetřes i otázka zodpovědnosti, která je v některých ohledech hlavní hrdince naprosto cizí.
Sally Hawkinsová coby Poppy se nás v každé scéně snaží přesvědčit, že spíš než dospělou ženou je ještě rozjívenou puberťačkou, a i těm nejzarytějším sangvinikům časem musí začít její postava lézt krkem. O to cennější je herectví Hawkinsové, která v podstatě ani na moment nevypadne z role a předvádí výkon hodný větší pozornosti, než jakou je ocenění Zlatý glóbus. Tedy pokud takhle bláznivá není od narození nebo ji režisér před natáčením nenadopoval nějakým práškem na zlepšení nálady. Uvědomíme-li si, že je to teprve její první významnější role, máme o důvod víc hlasitě zatleskat. Jen o něco méně zajímavější charakter však Leigh vykreslil i v osobě instruktora Scotta, a tak se ze vzájemného střetnutí obou zcela rozdílných povah stává po divácké stránce velmi vděčná podívaná.
Happy-Go-Lucky je dosti nejednoznačný snímek, který se bude líbit zejména těm, již v první řadě stojí o zajímavé postavy a co přesně tyhle postavy dělají, je jim už vedlejší. Diváci, kteří naopak od filmu očekávají určité uzavření děje nebo jasné vyjádření k tématu celého snímku, pak budou nejspíš zklamáni. Mike Leigh totiž tentokrát nepřichází ani s komedií, jíž by slušel patřičný nadhled, ani se složitým dramatem, které by naopak divákovi dovolilo hlubší vnor do Poppyina světa. Zůstává někde na rozcestí, a tím svému snímku vlastně podráží nohy. Nohy, které by za jiných okolností ustály i mnohem víc.
Na závěr by to nejspíš chtělo nějaký konečný verdikt, není však vůbec jednoduché tento film nějak definovat nebo zaškatulkovat. Lze snad jen konstatovat, že Mike Leigh vyslal sondu do každodenního života jedné těžko uvěřitelné postavy, aby nám předložil, jak on sám si představuje štěstí. Zda s ním budete souhlasit nebo ne, to už je na každém z vás. Já osobně se však přikláním k nějaké sympatičtější variantě, než jakou je od smutku oproštěná a mírně bláznivá třicetiletá ženská.
Happy-Go-Lucky
Drama / Komedie
VB 2008, 118 min
Režie a scénář: Mike Leigh
Hudba: Gary Yershon
Hrají: Sally Hawkins (Poppy), Eddie Marsan (Scott), Alexis Zegerman (Zoe), Karina Fernandez (učitelka flamenca) a další
Čtěte dále
Peter Greenaway otevírá brány Rembrandtovy doby
Podzimní trháky: Naštvaný Bond, Madagaskar 2 a španělský Woody Allen
Oko dravce, svižný výlet na hranici uvěřitelného
Juno: Hollywoodský lék na podzimní deprese s Oscarem za scénář
Nadine: Kariéra kontra mateřství
Marc Forster: Od Plesu příšer k nejnovější bondovce Quantum of Solace
Hlídač č. 47: Renč láká na první remake české kinematografie
Králova přízeň: Drama o ctižádosti, vášních a intrikách
Quantum of Solace, adrenalin s nádechem poetiky
Komentáře
Nejsou vloženy žádné komentáře











