Filmoláda.cz

| Autor: Tereza Adámková | 27.1.2009 | přečteno 1190x | komentáře (0)
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Dokumentární, Recenze

Autorka v současné době studuje FAMU. Snímek Ježíš je normální! ovšem natočila ještě před samým nástupem na vysokou školu. A co bylo hlavním podnětem pro vznik filmu? Především setkání s pražskými členy Hnutí víry, kteří se v hlavním městě zvláště na stanicích metra Anděl a Národní třída pokouší optimistickými frázemi typu „Ježíš vás zachrání!“ za doprovodu přátelské kytary přesvědčit k víře okolo průchozí, druhotně potom to, že Nvotová sama navštěvovala tzv. školu budoucnosti vedenou organizací spadající pod Hnutí víry.

Snímek se tedy nese ve dvou rovinách: záběry ze života poněkud radikální náboženské skupiny střídá linie Tereziných vzpomínek na základní školu, kteráž je nám zprostředkována pomocí videoarchivů a setkáním Nvotové s bývalými spolužáky a jejich učitelem. V dokumentu právě toto setkání reprezentuje jediný pokus o inscenaci příběhu. Nápad se nám to jeví být zpočátku slibný, umožňující i něco víc než pouhé pozorování, totiž doposud absentující konfrontaci. Na bývalém učiteli je ale po letech znát pragmatická opatrnost, a tak záznam nadějné scény vychází poněkud naprázdno, protože muž se vyjadřuje alibisticky a bývalí žáčci mu příliš neodporují. Jediný moment, který v divákovi zpočátku budí naděje, že konečně dojde k nezbytné polemice s jedním z představitelů Hnutí víry, bohužel končí zklamáním. Právě v souvislosti s popisovanou scénou lze zmínit podstatný nedostatek filmu. Ačkoliv atraktivní název Ježíš je normální! může vzbudit v divákovi kromě zvědavosti i očekávání kontroverze, dostane se nám tu na stříbrném podnose jakási nekomplikovaná skica ze života náboženských radikálů, fundamentalistů, kteří diskutabilním způsobem hlásají myšlenky své víry.

Je to ale skica kusá, stejně jako jsou i nejčastější hesla členů Hnutí víry. Věty „Bůh je prostě totálně dobrej, Ježíš je borec a Bůh je náš táta…“ Tyto všemi ovečkami hltané a exaltovanými pastory podávané věty v kombinaci s poloprázdnými lavicemi na kázáních umožní pozornému divákovi postupně si uvědomit, že to, co se na samotném počátku na stanicích metra a s kytarami jevilo jako nebezpečná rozvětvená sekta, disponuje ve skutečnosti chudičkou členskou základnou, jejíž kázání opanuje špatná organizace a všudypřítomná míra trapnosti, nehledě na to, že většinu věřících lze už podle prvotního vizuálního vjemu zařadit do nižších sociálních vrstev a pokud navíc promluví, těžko se zbavujeme dojmu, že se jedná o nepříliš inteligentní mluvící hlavy, které pouze bez rozmyslu papouškují frázovitá superlativa. Ježíš podle nich není normální, ale „je to prostě borec borců“.

Z předchozího líčení lze soudit, že spíš než strach může film Ježíš je normální! vyvolat u křesťanské i ateistické veřejnosti pobavenou reakci. Celý film nám dává zprávu o tom, že této sekty se bát nemusíme, ale byl to záměr? Většina záběrů sice aspiruje na zobrazení něčeho neobvyklého a velmi zajímavého, ovšem brzy si uvědomíme, že nám tu ona polemická rovina opravdu chybí. Například když ovečky v hromadném frenetickém záchvatu zpívají „cool songy“ o Ježíšovi a jejich pastoři ve svých kázáních vzápětí oscilují mezi tupostí ikon showbyznysu a velmi hloupě formulovanou propagandou. Nebo když je nám na plátně zprostředkována téměř násilná náboženská výuka pro děti. Pokaždé nás to na chvíli zajímá, ale když se podobné záběry opakují několikrát po sobě, a to bez jakékoli ideologické protiváhy k samotným aktérům z Hnutí víry, naše pozornost pomalu upadá. Zajímavost účinkujících mizí, stejně jako je prvotní zdání jejich nebezpečnosti nahrazeno přirozeně na povrch vyplouvající ubohostí celého spolku.

Právě zmíněné záběry z dětských kázání patří k nejvíce diskutovaným pasážím snímku. Nesympatická lektorka tu děti oslovuje, jak se sama domnívá, výrazivem jim vlastním, totiž češtinou zásadně hovorovou. Ačkoliv za každým druhým slovem neopomene zmínit, že „Ježíš je borec borců“, děti jí příliš pozornosti nevěnují, což může odkazovat k tomu, jak to asi na seancích ve třídě s hračkami vypadá běžně, bez přítomnosti kamery. V souvislosti s tím se vloudí pochybnost, nakolik jsou právě ony nejatraktivnější záběry dokumentu, kterým věnovalo pozornost mnoho českých médií, autentické. Divák si dokáže lehce představit, že právě adrenalin způsobený přítomností filmového štábu a dětská nutkavá potřeba předvádět se má na svědomí psychosomatický záchvat jednoho chlapce, který, jak děti informuje osvícená lektorka, v slzách na zemi komunikoval s Duchem svatým.

Nejpalčivějším nedostatkem filmu je absence jakéhokoliv pohledu zvnějšku, ať už se jedná o názory odborné veřejnosti nebo o zpřítomnění samotných aktérů tím, že by nám byli představeni i mimo krajní stavy na mších, tedy v běžném životě. Takto se totiž divákovi nedostává výpověď žádná. Ani o normálnosti, ani o nenormálnosti organizace. Dokument pouze velmi chaoticky předkládá několik skic z vnitřního života Hnutí víry.

Ježíš je normální!

Dokumentární

ČR 2008, 66 min

Režie a scénář: Tereza Nvotová

Kamera: David Cysař

Facebook Jaggni to! del.icio.us