Filmoláda.cz

| Autor: Jakub Ehrenberger | 25.5.2009 | přečteno 2930x | komentáře (0)
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Válečný/Historický, Drama, Z filmového archivu, Recenze

Když Otakar Vávra někdy v 60. letech začal zpracovávat Kladivo na čarodějnice, měl k dispozici tři rozdílné zdroje. Pilířem se pro něj a jeho spolupracovnici Ester Krumbachovou stal stejnojmenný román spisovatele Václava Kaplického z roku 1963. Scénář však také značně ovlivnily překlady původních soudních spisů z konce 17. století, do snímku dokonce proniklo několik přímých citací. V neposlední řadě pak oběma autorům scénáře posloužily velmi dobře i jejich vlastní vzpomínky na éru stalinismu v Československu, která by si s inkvizičními procesy na severu Moravy pranic nezavdala. Snímek dorazil do kin nedlouho po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území naší republiky a vnímaví Čechoslováci se okamžitě nahrnuli do kin. Za několik málo týdnů viděly snímek přes tři milióny diváků. Komunističtí pohlaváři si však také uměli spočítat dvě a dvě dohromady a na dlouhou dobu se Kladivo na čarodějnice kvůli očividné kritice poměrů v poválečném Československu dostalo mezi zakázané tituly. Naštěstí se mu v archivech nic nestalo, a tak jej mohou obdivovat diváci i nyní.

Celý čarodějnický problém na severu Moravy, jímž se inkviziční tribunál zaobíral neuvěřitelných šestnáct let, zahájila jedna drobná krádež. To když se postarší babka pokusí uschovat posvátnou hostii pro nemocnou krávu své známé. Z celé situace je okamžitě pozdvižení a vše se donese až k uším místní vrchnosti, hraběnky Sibilly Galle, rozené Žerotínové (Blanka Waleská). Hraběnka na radu svých pohoršených úředníků nechá na severní Moravu povolat vysloužilého inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (Vladimír Šmeral), čímž nevědomky spustí složitý justiční kladkostroj, na jehož konci končí v plamenech nevinní lidé.

Boblig z Edelstadtu, jehož do Velkých Losin doprovází jeho „podržtaška“ Ignác (Josef Kemr), okamžitě sestaví inkviziční tribunál a neprodleně se pustí do očisty kraje. Ku pomoci je mu vůle boží, několikaletá zkušenost v boji s mocnostmi pekelnými a latinský spis Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), který dává každému inkvizitorovy jasné instrukce, jak má při odhalování čarodějnictví a paktování se s ďáblem postupovat. Odsoudit nebohé staré žebračky je mu však málo a ve svém honu si tak brzy začne hledat nové oběti. Za pomoci křivých výpovědí, které z obžalovaných vynutí některým z povolených způsobů tortury (palečnice, španělská bota nebo natahování na žebřík), se mu povede před inkviziční tribunál přivést i zámožnější a méně pohodlné obyvatele, kteří pak pod nátlakem vypovídají proti svým známým a přátelům. První obžalovaní už také končí na hranici a jejich majetek propadá vrchnosti. Na procesech tak vydělává nejen Boblig sám, placený hraběcí milostí, ale i paní hraběnka.

S nespravedlivým konáním krutého a vypočítavého Bobliga z Edelstadtu se však nehodlá smířit místní děkan Kryštof Lautner (Elo Romančík). Nedlouho po začátku inkvizičních procesů se pokouší zastavit Bobliga s pomocí místních vlivných, když však u nich nezíská výraznější podporu, neváhá návštivit samotného olomouckého biskupa. Lautner však kvůli své oblíbenosti u lidí a dalším drobnostem, které katolické církvi zrovna nejsou po chuti, u biskupa není dvakrát dobře zapsán. Na sever Čech se tak vrací s nepořízenou. Mezitím se Bobligovi podaří obvinit z obcování s ďáblem a spolčování se se zlými duchy i Lautnerovu mladou hospodyni Zuzanu Voglickovou (Soňa Valentová), která po bolestivé tortuře, podobně jako rodina movitého barvíře Sattlera, vypoví, že ďábelských orgií na Petrových kamenech se účastnil i samotný děkan.

Neuvěřitelně podmanivý příběh staví na svých krvavých historických reáliích a je víceméně okleštěn o veškerý vedlejší děj netýkající se přímo inkvizičních procesů. Na vcelku malém prostoru nás Vávra seznamuje pouze s několika málo případy z let 1678 až 1695, kdy Boblig z Edelstadtu na Velkolosinsku a Šumpersku úřadoval. Sledovat přitom právě postavu demagogického a sadistického inkvizitora, proti němuž má laskavý a mírumilovný děkan Lautner asi tolik šancí jako osamocený rytíř proti vysokým kamenným hradbám, je přitom jedním z nejlepších zážitků, které česká kinematografie kdy ve své historii nabídla. Doplněn o líbivou ústřední melodii i jednoduchou výtvarnou koncepci je pak snímek opravdovým klenotem.

Při prvním setkání s Kladivem na čarodějnice vás nejspíš napadne i to, že snímek je na svou dobu v mnoha věcech hodně odvážný. Nejen že se neskrývaně naváží do velmi podobných vyšetřovacích metod tehdejší Státní bezpečnosti, nebojí se ani otevřeně popisovat kruté sexuální orgie, jejichž vymýšlením se Boblig z Edelstadtu v celách svých obětí patrně velmi dobře bavil. Ačkoliv kromě mučení se žádných vyloženě drsných scén nedočkáte, pro uši dětí by i pouhé výpovědi některých obžalovaných byly považovány za nevhodné. Pro filmového fandu by však Kladivo na čarodějnice mělo být povinností. Příjemnou povinností.

Kladivo na čarodějnice

Drama / Historický

Československo 1969, 103 min

Režie: Otakar Vávra

Scénář: Otakar Vávra, Ester Krumbachová, Václav Kaplický (kniha)

Hudba: Jiří Srnka

Hrají: Elo Romančík (děkan Lautner), Vladimír Šmeral (Boblig z Edelstadtu), Josef Kemr (Ignác), Soňa Valentová (Zuzana Voglicková), Blanka Waleská (hraběnka), Jiří Holý (farář König) a další

Facebook Jaggni to! del.icio.us