Filmoláda.cz

| Autor: Tereza Adámková | 12.12.2008 | přečteno 500x | komentáře (0)
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Drama, Recenze

Stručně by se dal příběh filmu vyložit velmi rychle. Začínající skejťák Alex z Portlandu se nachomýtne k vraždě nočního hlídače v jedné oblasti jménem Paranoid Park, která je vyhlášeným centrem nezávislých existencí, především skejťáků. „Na Paranoid Park nemá nikdo,“ říká kamarád hlavního hrdiny hned na začátku filmu. Motiv posvátné úcty ke kultovnímu skejťáckému místu se několikrát vrací, a tím divákovi jenom připomíná, že se dívá očima mladého kluka. Kluka, jemuž se jedna z prvních návštěv kultovního Paranoid Parku postará o iniciační moment života.

Představitel Alexe Gabe Nevins byl Van Santem vybrán na základě dlouhého castingu, který probíhal zcela nezvykle – pomocí serveru Myspace. Herecky nezkušený adolescent se své role zhostil naprosto bravurně. Na první pohled poznáme, že se netečnému mladíkovi přihodilo něco velmi zneklidňujícího. Něco, co nás dokáže zneklidňovat po celých pětaosmdesát minut, a něco, co je nám sdělováno postupným skládáním náhodných obrazů z hrdinova podvědomí. Průlet hlavou, taková je forma filmu, čemuž odpovídá i absolutní odmítnutí jakékoli dějové chronologie. Alex, aby si ulevil od děsivého zážitku, zaznamenává vše, podle rady kamarádky Macy, na papír bez jakékoli časové hierarchie. Sám na počátku filmu diváka upozorňuje, že neumí psát tak, aby to bylo srozumitelné. „Sloh mi nikdy nešel.“

Je nezbytné zmínit i bezchybnou práci se zvukem. Hudba skvěle souzní s emocionálností filmu. Zahrnuje ironické skladby – kupříkladu když Alex se svými kumpány zpomaleně kráčí po chodbě k řediteli, aby se prvně konfrontoval s následky svého činu –, ale také písně naléhavé, které diváka střemhlav vrhají do hrdinova horečnatého vědomí. Jindy ale Van Sant zvukovou stopu zintenzivní – okolní hlasy i šustění papíru, to vše jenom doplňuje mnohasmyslové pojetí ztvárnění filmu. Stejného efektu dociluje při převážném ohlušení záběru.

Paranoid Park lze charakterizovat jako bezprostřední impresi z místa. Ze snového Portlandu (ač se všemi komerčními výdobytky, obchodním domem i občerstvovacím řetězcem), zobrazeného velmi poeticky. Na tom se nemalou měrou podílí střídání úhlů kamery i různých rychlostí obrazu. Nepravidelně řazené záběry jednou na 35mm, poté na 8mm materiál dodávají rozvolněné naraci filmu plastický rozměr. Silně pocitový a urgentní. Svými roztěkanými záběry na 8mm materiál se kameramanka Rain Li postarala především o věrohodný vhled do prostředí Parku, ale také o zachycení Alexova vnímání reality, které je od nehody jakoby zastřené.

Pro diváka jistě není lehké odevzdat se plně do Van Santových rukou, pokud tak ale učiní, dostane se mu jedinečného exkurzu do zločinem stiženého vědomí. Alex se právě v konfrontaci s těžkým existenciálním momentem dotýká života nehlouběji. Sám o tom říká: „Existuje něco mimo tenhle normální život, a přitom někde na dosah.“ Film potom dopodrobna zobrazuje tento stav.

Paranoid Park

Drama

Francie / USA 2007, 85 min

Režie a scénář: Gus Van Sant

Kamera: Christopher Doyle, Rain Li

Hrají: Gabe Nevins, Daniel Liu, Taylor Momsen, Jake Miller a další

Facebook Jaggni to! del.icio.us