Filmoláda.cz

| Autor: Tereza Adámková | 21.3.2009 | přečteno 2183x | komentáře (0)
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Dokumentární, Recenze

Na začátku byl námět na hraný film z pera dnes pětapadesátileté „Babičky“ Tamary Archlebové. Společně s dokumentaristkou Zuzanou Piussi potom básnířka a překladatelka nápad vybrousila a v českých kinech se nám tak nyní nabízí velmi neobvyklá sonda do života ženy, která nedokáže stárnout a své mužské vrstevníky pokládá za nudné a zatrpklé. Proto si podala do internetové seznamky inzerát, který zní: Zralá, mírně zvrhlá žena hledá chlapce ve věku od 18 do 24 let. A od té chvíle už pro nás splývá s osobou režisérky Piussi.

Dalo by se říci, že jejich konání je úspěšné. Bezprostředně se totiž přihlásí na 605 mladých mužů, kteří z logického hlediska zřejmě chtějí získat zkušenosti, ovšem jak se postupně ukazuje, jsou sami se sebou příliš nevyrovnaní, než aby dokázali do dokumentu přinést jakoukoli katarzi. Z pozice konvencím uvyklého diváka, mučeného velmi intimními záběry ze setkání s dotyčnými mladíky, by nějaké vysvobození – nebo alespoň jakési odůvodnění, vysvětlení a tím pádem odlehčení jeho vyděšeného pohledu – skutečně přijít mělo. Ano, z pozice toho, čemu jsme za poslední dobu v českém dokumentu uvykli, by bylo logické, kdyby po úporné první polovině, vyžadující opravdu otrlého diváka, přišlo zlehčení nebo vysvětlení. Snad by bylo namístě, kdyby se, jinak zřejmě velmi inteligentní překladatelka Archlebová, otočila do kamery a vysvětlila, že chtěla nastavit zrcadlo nebo že celý ten film je vlastně mystifikace ve stylu Českého snu. Nic z toho se ale nestane, a tak Archlebová, spíš než aby skutečně dokázala divákovi cokoli přinést, předkládá jenom vlastní intimitu, neohrabanost svých amantů a chvílemi nesnesitelnou trapnost při sexu s chlapci, jimž by mohla doopravdy být babičkou.

Pokud divák nepřistoupí na svérázný způsob upřímnosti Piussi a Archlebové, je možné, že film odmítne jako prvoplánově perverzní a znechucen prchne z kina ještě dřív, než se film přehoupne do druhé poloviny. Pokud ale vytrvá, získá cennou diváckou zkušenost, kterou v evropském měřítku zastupuje rakouský dokumentarista Ulrich Seidl. Ten se proslavil svým snímkem Zvířecí láska z roku 1995, v němž bez náznaku vlastního názoru podával bizarní případy lidské lásky ke zvířatům. Z tohoto hlediska přináší Piussi do československého dokumentu svěží vítr. „Voyerský žánr“ podle Seidla podává lidský život vždy tak trochu perverzně, jakkoliv se tomu racionální rozum vzpírá. Právě proto má smysl po seidlovsku ukazovat šokující podivnost skutečné existence, její krásu i ošklivost zároveň.

Ve finále snímku Tamara sice to, co velmi překvapivě po celý film hledá, totiž opravdovou lásku, nakonec nenachází, a ačkoliv v nás v průběhu filmu vbuzuje celé spektrum pocitů od odmítání po soucit, jsme nakonec svým způsobem překvapeni, jak lehce se se zklamáním vyrovnává. Právě v závěru se tedy nepozorována vkrade otázka, nakolik jsme byli svědky počínání skutečné Tamary Archlebové a nakolik se jednalo o stylizovanou hru investigativní dokumentaristky Piussi s jednoznačným záměrem šokovat.

Babička

Dokumentární

Slovensko / ČR 2008, 74 min

Režie a kamera: Zuzana Piussi

Scénář: Tamara Archlebová, Zuzana Piussi

Hudba: Živé kvety

Hrají: Tamara Archlebová, Broňa Markušová, Matej Borovička, Lukáš Chládek, Lukáš Slovák, Milan Halmovský, Ladislav Mirvald a další

Facebook Jaggni to! del.icio.us