
Tobruk, český válečný film světového formátu
Jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku je tady. Letošní 11. září nebylo jen sedmým výročím teroristických útoků na New York a Washington, ale také dnem, kdy si poprvé mohl český divák zajít na Tobruk, netradiční válečné drama režiséra a scenáristy Václava Marhoula.




| Autor: Jan Alexandr Janíček | 25.9.2008 | přečteno 3394x | komentáře (0)
Zařazeno do rubrik: FILM, Žánr, Recenze, Válečný/Historický
Mnohým Čechům se při vyslovení „druhá světová válka“ vybaví odstoupení pohraničního území Československa, Hitlerovy genocidy v polských lágrech či vylodění spojenců v Normandii. Dnes, když už je více než 60 let po válce, se dovídáme, jak velkou zásluhu měli českoslovenští vojáci na porážce nacistického Německa. Mluví se například o statečných Češích ve službách britského královského letectva, ale málokdo slyšel o hrdinství našich jednotek v severní Africe.
Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do přístavu města Tobruk v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem doráží 11. československý pěší prapor o síle 643 mužů. Za úkol má posílit obranu britských, australských a polských jednotek, které hájí Němci a Italy obležené město. Vojáci dostávají svěřený téměř šestikilometrový úsek obrany, který musí v případě nepřátelského útoku uhájit. Mezi příslušníky československého praporu je i naivní mladý voják Jiří Pospíchal (Jan Meduna), jenž se do války vydává na protest svému otci, který kolaboruje s nacisty, protože si chce udržet své podnikání. Jako spousta mladých vojáků i Pospíchal věří v pravé hrdinství a ideály, jež se v nehostinném pouštním prostředí dostávají do konfliktu s všudypřítomnou smrtí. Boj o přežití mladého člověka vždy silně ovlivní.
Tobruk vyniká mezi dnešní generací českých filmů především tím, že nepůsobí česky. Režisér Václav Marhoul obsadil vesměs neznámé herce a při natáčení se zaměřil na drobné detaily. Precizní kamera dodává snímku hollywoodskou atmosféru, která je jedním z jeho hlavních taháků. Divák je zkrátka vtažen a s postavami prožívá jejich každodenní epizody, a to se vším všudy. Jestliže se na cvičišti zrovna netrénuje, vojáci se nudí, jen tak posedávají, pokuřují, hrají šachy s nábojnicemi a svačí, divákovi nezbývá nic jiného, než to v duchu dělat s nimi. Místy je každodenní život vojáků zachycen tak věrohodně, že nikdo ani nepochybuje o tom, že by to v jednačtyřicátém roce prožívali jinak.
Pokud však hovoříme o pozitivech Tobruku, je třeba zmínit i negativa. Je fakt, že tuto oblast kinematografie nemají čeští režiséři a scenáristi ještě zcela „zmáknutou“. Pokud přičteme, co všechno se povedlo na vizuálním zpracování, musíme nutně strhnout pár bodů za dějovou linii, která není tak hluboká a promyšlená. I když si byl Václav Marhoul tohoto nedostatku vědom a zaměřil se na charaktery postav, ani ty nejsou tak prokreslené, aby byly adekvátní náhradou za nedotažený příběh. Dokladem je nepříjemný desátník Kohák (Robert Nebřenský), jehož všivá osobnost do konce filmu nezdůvodní své jednání. Diváky nepotěší ani samotný závěr, který bychom rozhodně nemohli nazvat happyendem.
Co však jistě nestrhne kvality Tobruku je hudba, kterou bychom hned vedle vizuálního zpracování mohli považovat za podstatnou složku filmu. Na základě vítězství v konkurzu se jí ujali dva umělci světového formátu, kteří se mohou pochlubit mimo jiné Zlatým glóbem a nominací na Oskara. Jsou jimi americký skladatel Richard Horowitz a iránská skladatelka a vokalistka Sussan Deyhim. „Jako režisér se upřímně domnívám a hlavně cítím, že právě hudba Richarda Horowitze a Sussan Deyhim je přesně tou, kterou film Tobruk vyžadoval,“ pochválil práci skladatelů Marhoul.
Na závěr bych chtěl upozornit, že Tobruk není velkofilmem s velkým V. Je to film, který si nesnaží hrát na americký válečný film se spoustou obehraných klišé a impozantních bojových scén, ale chce nabídnout příběhy československých vojáků, kteří byli jak se říká u toho a hrdinně bojovali za svobodu naší země až ve vzdálené Africe. Filmy o válce se mohou jevit jako vtíravá připomínka našeho vlastenectví, ale ve skutečnosti jsou prostředkem pro pochopení jeho pravých hodnot.
Tobruk mohu doporučit všem, kteří si chtějí vychutnat něco velmi netradičního z české produkce. Proto si také zaslouží nadprůměrné hodnocení.
Tobruk
Drama/Válečný
ČR 2008, 100 min
Režie a scénář: Václav Marhoul
Kamera: Vladimír Smutný
Hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhim
Hrají: Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Matěj Hádek, Andrej Polák, Kryštof Rímský, Martin Nahálka, Michal Novotný, Radim Fiala, Petr Stach, Petr Lněnička, Martin Fratrič, Matúš Krátky, Petr Halberstadt
Oficiální trailer k filmu
Čtěte dále
Peter Greenaway otevírá brány Rembrandtovy doby
Nestydovy nestydaté úspěchy a neúspěchy
Nestyda: SPECIÁL
Podzimní trháky: Naštvaný Bond, Madagaskar 2 a španělský Woody Allen
Nadine: Kariéra kontra mateřství
Lexikon agenta Jamese Bonda
Kdopak by se vlka bál, film pro malé i velké
Rallye smrti: Poctivá injekce adrenalinu
Prosincová filmová nadílka: Austrálie, Sněženky a machři a Muzikál ze střední 3
Komentáře
Nejsou vloženy žádné komentáře









